Záchranářská brigáda na jihu Čech oficiálně vznikla 17. února 1972 na cvičišti ZKO Svazarmu Český Krumlov.
ÚCTYHODNÉ VÝROČÍ
Po vzoru Záchranné brigády v Příbrami, která byla ustavena jako jednoroční zkušební projekt Uranových dolů s cílem ověřit si opodstatnění existence profesionálního družstva záchranářů – kynologů ve firmě, byla tato skupina ustavena na návrh výcvikáře Jana Houdka, který měl mezi příbramskými psovody řadu přátel. Z jejich popudu byl také zkušební řád Svazarmu poprvé doplněn o lavinové záchranářské zkoušky ZLP 1-2 a sutinové ZZP 1-2.
Prvním instruktorem záchranářského výcviku se stal člen příbramské brigády, který obětavě dojížděl z Prahy do Českého Krumlova Georgij Pokrovskij. Českokrumlovský cvičák byl v té době jedním z nejúspěšnějších cvičišť v Československu, rekrutovali se z něho i tři mistři republiky. Příprava na první zkoušky ZZP1 byla mimořádně pečlivá, ale uspořádat je jako první akci svého druhu trvalo až do září 1977, kdy je přijel posuzovat obávaný rozhodčí Igor Zbirovský, který patřil k nejpřísnějším odborníkům Svazarmu. Sutinové práce tehdy probíhaly v rozvalinách Bellarie a Zámecké jízdárny, v pozdějších letech nádherně zrenovovaných. Dnes tyto prostory ve světoznámé Zámecké zahradě slouží veřejnosti pro reprezentační plesy a jiné slavnostní akce. Ze zkoušek vyšli úspěšně pouze tři účastníci, německý ovčák Eddy Jipor psovodky Julie Hechtbergerové, fenka stejného plemene Perry z Marušky psovoda Jana Bürgera a boxer Luis z Jihočeských nížin Jaroslava Sedláka. Tito tři psi složili zanedlouho i ZZP 2 a rovněž oba lavinové stupně. (Pana Jar. Sedláka si jistě pamatujete ze stránek našeho časopisu, kde cca 2 roky vycházel jeho seriál právě o výcviku záchran. psů – pozn. red.) Na dramatické okamžiky spojené v ZLP1hlavně s vyhledáváním předmětů, třeba brýlí zapadlých ve vrstvě prašanu neporušené sněhové pláně, vzpomínají psovodi dodnes.
A VZNIKALY DALŠÍ
Krátce po založení brigády záchranářů v Českém Krumlově vznikly podobné skupiny i na jiných místech, v Ostravě pod vedením Oldy Dvoroka nebo v Brně u Zdeňka Katolického.
V rámci rozvoje záchranářského výcviku však byla ústředím Svazarmu už v roce 1981 uspořádána 1. Celostátní soutěž záchranných psů ČSR. Navzdory snahám psovodů nebylo pro ni dovoleno použít název mistrovství, protože k účasti na této soutěži nebyla nutná kvalifikační předehra. Každý kraj vysílal tehdy k reprezentaci tříčlenné družstvo. První ročník této soutěže opět pořádali aktivní Jihočeši, konala se v sutinách střelnice Borek, na okraji Českých Budějovic. Snaha o zvýšení její prestiže vedla záchranáře k tomu, že přestože ve dnech 17.-19.6.1983 proběhla tato 3. Soutěž záchranných psů ČSR v Brně, byla uspořádána na podzim stejného roku v Českém Krumlově znovu jako federální, tedy s rozšířením o slovenské účastníky. Tento „federál“ se zapsal nadlouho do dějin záchranářů zlatým písmem. Sutinový speciál totiž probíhal v rekonstrukcí dokonale rozbořeném známém hotelu Růže a technickým uspořádáním v centru historického města se právě stal zážitkově nezapomenutelným. Při startu se po otevření hlavních vrat se každému psovodovi otevřelo nádvoří se čtyřmetrovým kráterem odhalujícím složité hotelové sklepení a po prohledání hotelových ruin se již nevracel zpět, ale sestupoval po žebříku až k vltavské hladině, kde ho člun převážel na druhý břeh do městského parku. Odtud jej pak některý mladistvý kynologický elév dovedl zpátky na fotbalový stadión, kde probíhaly poslušnosti. Přes úchvatné zážitky ze skvělé imitace reálného zemětřesení se však stále jednalo o „celostátní soutěž“, název mistrovství se použít nemohl.
Co dodat? Snad několik jmen, která byla vždy zárukou kvality akce. Zvítězil Josef Žalud s Asmarem Dacis, v soutěžní sestavě nechyběl ani současný prezident SZBK Vilda Babička nebo slovenské hvězdy Adonis z Tomky Vlada Ďurišina nebo knírač veterináře Zoltána Tatarka, nejlepší stopou soutěže za 97 bodů na vysušené oranici se blýskla boxerka Extra Chance Jar psovoda Jardy Sedláka, ale hlavně ve hvězdné sestavě rozhodčích posuzovali legendy Jožka Bicenc, Vláďa Kratochvíl nebo Pepa Šindelář, kterým už dnes můžeme jen poslat vzpomínku nahoru na nebeský cvičák. A to dnes činíme rádi v obrovské pokoře a úctě.
